Chlupatý pes a co s ním?
Se stoupajícími venkovními teplotami přibývá počet majitelů, kteří se svým dlouhosrstým miláčkem navštíví psí kadeřnictví a mají jasný požadavek: Ostříhat. Co nejvíc. Nejraději „dohola“ - ať se v tom horku netrápí. Při pohledu na chundelatého pejska s jazykem „na vestě“, hledajícího sebemenší náznak stínu se to zdá jako nejrozumnější řešení. Ale je tomu opravdu tak? Neděláme takto radikálním sestřihem pejskovi spíš medvědí službu?
Obecně platí (s výjimkou některých plemen), že psí srst se skládá ze dvou vrstev. První je tzv. podsada. Je kratší, měkká, hebká a hřejivá. Přirovnala bych ji k nadýchanému svetříku. Sice zahřeje, ale vítr ji profoukne a déšť promáčí – až na kůži. Přes podsadu přerůstá krycí srst. Je delší, tvrdší pevnější. Plní funkci outdoorové větrovky. Má skvělé termoizolační vlastnosti, jen tak lehce neprofoukne a voda po ní steče. Sama o sobě moc nehřeje, spíš se chová jako termoska. Udržuje teplotu „vnitřního obsahu“ tj. chrání před zimou, ale i před horkem.
Když takového chlupáče ostříháme tzv. „dohola“, zůstane jeho pokožka nechráněná. Pejsek se cítí stejně, jako vy v plavkách. Když sluníčko hřeje a je 25 stupňů, je to příjemné řešení. Ale dovedete si představit, že byste šli v plavkách ven třeba v březnu? Nebo v dešti či silném studeném větru? Ani delší posezení v místnosti, kde se moc netopí (například v hospůdce) by asi nebylo to pravé ořechové. Parné léto také není bez rizika – nechráněná pokožka světlého psa se na sluníčku spálí stejně rychle jako ta vaše a kůže tmavého psa se zase rychle přehřeje.
„Tak dobře, prvních pár dnů po ostříhání bude Alík nosit svetr, Belu v létě napatláme paniččiným opalovacím mlékem a je vystaráno, ne? Za chvíli jim přece srst doroste....“.
No, doroste, ale která?
První roste podsada (proto jsou štěňátka tak heboučká:-) ) – hodně hřeje, ale nechrání. Znamená to, že v nepříznivém počasí je psovi zima a v létě horko. Krycí srst roste o hodně pomaleji . Trvá jí čtyři až šest měsíců, než přeroste přes podsadu a začne být plně funkční.
„Znamená to tedy, že když každé tři měsíce necháme pejska ostříhat co nejvíce nakrátko, že vlastně celý rok není v pohodě?“ Ano, je tomu tak. Srst takto „upravovaného“ pejska neplní svoji ochrannou funkci a váš miláček je všechno, jen ne v pohodě.
Jak tedy ulevit dlouhosrstému, huňatému pejskovi od horka a přitom zachovat správnou funkci srsti? Odpověď je až směšně jednoduchá: česat, česat a zase česat :-). Pravidelně a důkladně vyčesávat hřející podsadu a zachovat krycí srst. A nestříhat příliš na krátko. Stříhat tak, aby srst zůstala minimálně 2,5 cm dlouhá, ideál je 5 cm :-)
A jak jsou na tom psi s vlasovou strukturou srsti, jako je jorkšírek? No, dlouhovlásky vám potvrdí, že pod hustými vlasy do pasu bývá opravdu horko, ale náhlý sestřih „na ježka“ také není to pravé ořechové. :-) Pokožce bez ochrany vadí horko, zima, déšť i vítr.... Ideální je sestřih „po ramena“ , tedy v případě jorkšírků pět až sedm centimetrů.
