Malá "Bestie" 2

Jakmile bylo štěně "oficiálně" schváleno hlavou rodiny, naše aktivita nabrala na intenzitě. Rozhodily jsme sítě, kde se dalo.  Oslovily jsme našeho veterináře, poradkyni chovu i zvířetník (tímto ještě jednou děkuji zvířetnici Lence V. za poskytnutý kontakt) a Sarin prolézala internet křížem krážem .... Konečně byla vybrána ta správná chovatelská stanice a zamluvena psí holčička. Měsíc čekání než bude miminko vhodné k odběru se zdál nekonečný.
Jak se Sarin podařilo úspěšně složit všechny zkoušky, je mi záhadou. Čas trávila na internetu sháněním výbavičky pro štěně, okukováním fotek štěňat a hádkami o jméně budoucí princezny. Její pes nebude žádná hysterická uřvaná třeslavka a  ač jork, bude to hlavně TERIÉR - odvážný a akční - a tomu musí i odpovídat jméno! Tím se vyloučily všechny Lejdy,  Bejby, Fifi a podobně. Xena s Larou by se sice hodily, ale jsou moc profláknuté. Věrni dosavadní tradici - vybírat jméno podle filmových či literárních hrdinů (bydlí s námi Denis Postrach okolí, Monty Jack z Rychlé Roty a Yummi je z Wasabi) jsme nakonec zvolili jméno postavičky  z crazy komedie Scary Movie  - Tabitha.
Jarda sice tvrdil, že na fotce od chovatelky to štěně kouká jak Jessie z filmu Kdo chce zabít Jessii, ale to bylo zamítnuto jako příliš mazlivé.

Konečně nastal den D a Jarda nás  1. března odvezl za Prahu pro Tabithu. Předání proběhlo k všestranné spokojenosti. Zatím co Sarin seděla na zemi a mazlila štěňata, my s chovatelkou jsme nad kafíčkem probrali vše důležité kolem psů. Návštěva to byla příjemná, ale nakonec jsme se zvedli. Čubina, kterou nám pani chovatelka vybrala už předem podle našich požadavků (chtěli jsme bytelnější, nerozbitné a hlavně akční zvíře, aby dobře zapadlo do smečky :-)) se naposledy pokusila ukousnout bráškovi hlavu, zašlápla sestřičku a jelo se. V autě se stulila Sarin do náruče a usnula.

- Nemůže to být Tabitha - ozvala se Sarin po chvíli.  - Nesedí jí to. Je to moc tvrdé.- A jak teda? Celine, jak má v papírech? - Ne. Nerada to říkám, ale Jarda má pravdu. Je to Jessie. A tak jsme sice jeli pro Tabithu, ale domů přijela Jessie.

Doma jsme se ji pokusili seznámit se smečkou. Denny k ní čuchnul a pokračoval ve spánku. Yumma, která šest let žije v přesvědčení, že malí psi jsou děsně nebezpečni ( protože proč by s nimi jinak nemohla divočit?) s vrčením opustila obývák a pochybujíc o našem zdravém rozumu odešla trucovat do postele. Však ještě uvidíme, až nás ta Malá Bestie sežere!

Zbývalo seznámení s Montym. Vzala jsem Montyho do náruče, přiložila ke štěněti a ....kocour  se smrtelně naštval. Uši stáhl dozadu a nevím jak to udělal, ale zuby  a drápy měl kolem celé kočky  a to co vydal za zvuk je nepopsatelné, slyšet to venku, budu si myslet, že se řítí minimálně šavlozubý tygr.  Štěňátko zavrtělo ocáskem a šlo se kamarádit.  V děsu jsem s Montym vycouvala z pokoje.  Utvrdilo mě to v přesvědčení,  že tvoreček velikosti potkana nemá šanci u nás přežít.  Žije. A nejen to. Její nejoblíbenější zábavou je honit kocoura. Kocour jí za to vždy nafackuje,  naštěstí se zataženými drápky. Každopádně bez dozoru  jsou  prozatím každý zvlášť.

Za tu chvíli co je Jessie doma, bych veškeré dění mohla shrnout do jedné věty:  Zatím co Yummi jepřesvědčena, že je zakletý malý něžný jorkšíráček, Jessie věří, že je velký knírač. Přinejmenším.  Sarin koupila pro štěně malinkaté mističky.  Jednu jsme naplnili  vodou a položili před psy. Jessie se pohrdavě odvrátila a šla se napít do kuchyňské misky, která je větší než ona sama. Konečně správná miska pro pejska mé velikosti zajásala Yummi nad mini misénkou a přivlastnila si ji. Malé hračky, které Sarin s láskou vybírala pro malou štěněcí tlamičku? Tsss. Ať si s nimi hraje Yumma, ona zakousne její gumové prase, které je velké jako ona sama. A vůbec, dejte jí někdo  ruku, ukousne ji.  Byla u nás 24hodin, když se pokusila o výhružné vrčení  a 48 hodin, když po Yummě zopakovala "zuřivý" štěkot na listonošku.

Ano, Jessie JE především teriér.  Obávám se, že načančané mašličky a výstavní kariéra ke které má prý obrovské předpoklady nebudou smyslem jejího života. Zatím to vypadá, že Malá Bestie se životem spíš prokouše než promazlí, ale fakt je, že když usne člověku v náručí, je neuvěřitelně sladká.